Moje druhá šance alias Budapešť

Je tomu skoro 2 měsíce, co jsem se vracela z neuskutečněné praxe v Asii. Musím říct, že ta promlka mi teda dala pořádně zabrat- bo když je člověk zvyklý dělat milión věcí naráz a pak najednou nemá co, tak je to psycho. A člověk jen čeká a čeká, jestli se jeho CVčko někomu zalíbí, a nebo ne! A tak jsem psala a vyhledávala a čekala a pořád se nic nedělo- kruté. A pak jsem našla nabídku praxe v Budapešti. Popis práce: zákaznický servis na call centru, native czech required- nebylo to přesně to, co jsem hledala, spíš vůbec, ale vzhledem k okolnostem jsem si řekla, že to zkusím a uvidím…

A tak jsem tu, v Budapešti- dneska jsem právě dojela a tak nějak se aklimatizuju. Musím říct, že po své minulé zkušenosti s praxí/nepraxí jsem se raději na nic netěšila a snažila se být takovým tím pesimističtějším člověkem, co má následně radost, bo jeho krizový scénář se nenaplnil… No, musím říct, že tato taktika je asi účinná, bo dnešek jsem si fakticky užila. Naprosto.

Na zastávce na mě čekala Szofie (holčina z AIESEC) a rovnou mě vzala k sobě domů na oběd. Její mamka prý kvůli mně dělala palačinky, jejich oblíbené jídlo, a musím uznat, že se jí povedly:-) Prý, že na místo, kde budu bydlet půjdem až večer, jelikož majitel tam zatím ještě není. A tak jsme vyrazili na malou procházku do města. Na cestu do města se s námi vydal i Szofiin bratr (to jméno jsem moc nepochytila, něco jako Jert nebo tak nějak…) a po cestě se k nám přidala ještě další kupa praktošů (Polsko, Portugalsko, Mexico, Brazílie, Itálie…prostě směska…a to byla jen hrstka, dohromady jich je prý okolo 30- takže se těším na nějakou tu párty). Zkoukli jsme Budapešťský hrad i okolí, dali výbornou zmrzlinu, zkoukli výhled na město z dalšího známého místa- Citadely a pomalu se vracely zpět. Moc ráda bych nahodila i nějaké fotky, ale zapomněla jsem si vzít foťák…příště no…

Od Szofie jsme se pak vydali na ono místo, kde budu bydlet. Věděla jsem, že to má být někde v centru a že tam budu do začátku bydlet s jednou Maďarkou, ale žádné představy jsem si radši nevytvářela. A musím říct, že jsem opět mile překvapena- a to je slabé slovo. Byt je super- nejen, že je plně vybaven a dokonce tu chytám i nějakou wifi!!, ale je prostě k sežrání. Jedná se o takový ten typ starého bytu z první republiky, který za sebou má nějakou tu rekonstrukci, takže vypadá útulně a i nábytek tak decentně zapadá do toho prostředí. Jediná věc, na kterou jsem zvědavá je, že byt má 2 pokoje (každý pro 2 lidi), ale jeden z pokojů je zároveň obývák- tu zatím taky bydlím a budu ráda, když tu budu moct zůstat, ale ty další 2 holčiny, co se mají přidat jsou zřejmě kamarádky a budou chtít být spolu- v tom případě bych se asi stěhovala do druhého pokoje, který je menší a navíc v něm bydlí Agnieszka- to je ta Maďarka a bonus- anglicky moc neumí- takže dneska jsme si tak trochu hráli na pantomimu…ale tak, třebas bych se od ní naučila aspoň něco málo Maďarsky, bo ten jazyk teda fakt nedávám a i když neumí moc anglicky, tak je milá- dokonce mi dnes nabídla večeři, takže jdu spát s plným žaludkem:-)

Zítra ráno se vydávám do práce, na kterou jsem teda fakt zvědavá, tak přece jen, kvůli tomu jsem sem jela, že. Opět si radši nic nepředstavuju a radši potom budu mile překvapená v lepším případě…No, však pak opět písnu, co a jak.

Je skoro půlnoc, takže jdu zalehnout, ať ráno nezaspím, to bych nerada…
Tak my držte palce, ať to v práci klape a BTW- taky sem hoďte nějaký update svého stavu- pořád koukám, zda se tu něco objeví a nějak stagnujeme…

Z Budapeště zdraví

Maruška