Možná že pro Českou republiku byla událost tohoto víkendu návštěva papeže. Pro mě to ale bylo něco úplně jiného. Seskok padákem.
Tak dlouho jsem mluvila o tom, že bych si chtěla někdy skočit padákem, až jsem to dostala jako dárek na Vánoce. Jaro prostě nelenil a rozhodl se mi splnit můj sen. Já bych si na to asi nakonec netroufla. A tak jsme toto pondělí vyrazili na letiště v Dlouhé Lhotě u Příbrami, abych si skočila svůj tandemový seskok.
Vyfasovala jsem kombinézu, instruktora Jirku Kudrnu a něco málo o tom, co se bude dít a co se po mně bude chtít. V mezičase Jaro neodolal a přikoupil video a fotky, takže jsem ještě nafasovala parťáka Honzu Bartoše. Více o těchto pohodových týpcích najdete zde.
Tak jsme s ostatními tandemáky a single skokany nastoupili do letadla a šli na to. Skákat že prý budeme ze 4 000 m. Ok. Akorát když už jsem si říkala, že by to teda stačilo a že už bychom mohli skákat, ukázal mi Jirka, že jsme v 700 m a ještě nám zbývá vystoupat 3 km. No potěš... Samozřejmě si týpci neodpustili vtípky na téma že "skákat s Jirkou, tak by se báli" apod.
A pak už jsme tedy šli skákat. Těsně před skokem, při otevřených dveřích a pohledu dolů, to bylo strašné. Naštěstí mě Jirka nenechal dlouho čekat a hned jsme skočili. To se fakt nedá popsat... Strašně jsem řvala, chvilkami měla i zavřené oči, protože to byl záhul. Přišlo mi, že padáme strašně dlouho, byla tam zima, kterou jsem nestačila vnímat, v dáli pod námi země a pak... se najednou otevřel padák, trochu to s námi škublo a zpomalili jsme. A pořád ještě byli hodně vysoko. Jen už jsem se mohla trochu (jen trochu) vzpamatovat a podívat se pod sebe a trochu si to začít užívat. Byl to fakt mazec. A pak jsme za chvilku přistáli na letišti.
A já jsem v tu chvíli úplně všechno zapomněla =) Moje první slova na Jarovu otázku: "Aké to bolo?" "To byl děs!" A pak jsem mu vůbec nebyla schopná popsat, jaké to bylo. Byl to takový ten dojezd, kdy se hodně překonáte a pak to dlouho rozdýcháváte a až po nějaké chvíli jste schopní se nad tím zamyslet a komunikovat normálně s okolím.
Celý zážitek je pro mě umocněný i číselnými údaji, které jsem překonala. Tak tedy:
Skok ze 4 000 m. Volný pád 3 000 m, 61 s, rychlostí 220 km/h.
Normálně se letí volným pádem tak 50 s. Jen Jirka se asi nudil, tak otevřel padák později. Když to pak popsal kolegům, dost na něj čuměli. Prý už to tam dlouho nebylo.Jsem na sebe hrdá!
Moc vám všem doporučuju si to vyzkoušet =) Teď z pohodlí obýváku si říkám, že bych do toho šla zase. Tak uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat