Můj seskok padákem

"Dávej si pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to splnit."

Možná že pro Českou republiku byla událost tohoto víkendu návštěva papeže. Pro mě to ale bylo něco úplně jiného. Seskok padákem.
Tak dlouho jsem mluvila o tom, že bych si chtěla někdy skočit padákem, až jsem to dostala jako dárek na Vánoce. Jaro prostě nelenil a rozhodl se mi splnit můj sen. Já bych si na to asi nakonec netroufla. A tak jsme toto pondělí vyrazili na letiště v Dlouhé Lhotě u Příbrami, abych si skočila svůj tandemový seskok.

Vyfasovala jsem kombinézu, instruktora Jirku Kudrnu a něco málo o tom, co se bude dít a co se po mně bude chtít. V mezičase Jaro neodolal a přikoupil video a fotky, takže jsem ještě nafasovala parťáka Honzu Bartoše. Více o těchto pohodových týpcích najdete zde.

Tak jsme s ostatními tandemáky a single skokany nastoupili do letadla a šli na to. Skákat že prý budeme ze 4 000 m. Ok. Akorát když už jsem si říkala, že by to teda stačilo a že už bychom mohli skákat, ukázal mi Jirka, že jsme v 700 m a ještě nám zbývá vystoupat 3 km. No potěš... Samozřejmě si týpci neodpustili vtípky na téma že "skákat s Jirkou, tak by se báli" apod.

A pak už jsme tedy šli skákat. Těsně před skokem, při otevřených dveřích a pohledu dolů, to bylo strašné. Naštěstí mě Jirka nenechal dlouho čekat a hned jsme skočili. To se fakt nedá popsat... Strašně jsem řvala, chvilkami měla i zavřené oči, protože to byl záhul. Přišlo mi, že padáme strašně dlouho, byla tam zima, kterou jsem nestačila vnímat, v dáli pod námi země a pak... se najednou otevřel padák, trochu to s námi škublo a zpomalili jsme. A pořád ještě byli hodně vysoko. Jen už jsem se mohla trochu (jen trochu) vzpamatovat a podívat se pod sebe a trochu si to začít užívat. Byl to fakt mazec. A pak jsme za chvilku přistáli na letišti.

A já jsem v tu chvíli úplně všechno zapomněla =) Moje první slova na Jarovu otázku: "Aké to bolo?" "To byl děs!" A pak jsem mu vůbec nebyla schopná popsat, jaké to bylo. Byl to takový ten dojezd, kdy se hodně překonáte a pak to dlouho rozdýcháváte a až po nějaké chvíli jste schopní se nad tím zamyslet a komunikovat normálně s okolím.

Celý zážitek je pro mě umocněný i číselnými údaji, které jsem překonala. Tak tedy:

Skok ze 4 000 m. Volný pád 3 000 m, 61 s, rychlostí 220 km/h.

Normálně se letí volným pádem tak 50 s. Jen Jirka se asi nudil, tak otevřel padák později. Když to pak popsal kolegům, dost na něj čuměli. Prý už to tam dlouho nebylo.

Jsem na sebe hrdá!

Moc vám všem doporučuju si to vyzkoušet =) Teď z pohodlí obýváku si říkám, že bych do toho šla zase. Tak uvidíme.

Zdar ženy! Jak už Maruška napsala, nic nepíšete! Jakobyste neměly o čem psát nebo co. Tomu nevěřím. Jedna v Holandsku, druhá v Německu, další v UAE a další v Maďarsku. A nikde o tom ani čárka. Napište něco, aspoň malinko, ať vím, co se s vámi děje.

No a co je se mnou? Budu rekapitulovat, protože většina z vás o mně asi většinu věcí slyšela. Tááákže. V průběhu léta jsem si našla práci. Budu pracovat pro AHRU, se kterou jsem na vysoké dělala trenérský kurz a pak jsem pro ně školila v Rumunsku. Zatím je to jen na částečný úvazek, tak do práce (do Frýdku Místku) jezdím třeba jen na den na dva v týdnu. To by se mělo v lednu změnit. Od ledna budu pracovat na zaměstnaneckou smlouvu a přesídlím do pražské kanceláře. A co budu dělat? Směs starání se o klienty a projekty, školení a vyhledávání nových klientů. Moc se na to těším a už samotné začátky si moc užívám. Pohoda, učím se něco nového, vypadá to na rychlý postup, prostě super nová práce.

Taky jsem v létě a teď o víkendu byla na Biodanze. Skvělé odreagování se za pomoci tance, pohybu, kontaktu s ostatními, relaxace, nabití baterek. Pokud by vás to zajímalo, tak další bude na začátku prosince. Dostala jsem se tam přes Anet Langerovou, která to celé do Česka přivezla.

V létě jsme byli s milým na chatě na Slovensku - turistika a povalování se a pak jsme sjížděli Vltavu. Byla to moje první voda a naštěstí to bylo v pohodičce.

Další novinkou je, že jsem se přestěhovala do Prahy. S Jarem jsme našli milý malý byt na Andělu, tak teď bydlíme spolu. Tak až budete potřebovat přespat v Praze, máte kde =)

Moje druhá šance alias Budapešť

Je tomu skoro 2 měsíce, co jsem se vracela z neuskutečněné praxe v Asii. Musím říct, že ta promlka mi teda dala pořádně zabrat- bo když je člověk zvyklý dělat milión věcí naráz a pak najednou nemá co, tak je to psycho. A člověk jen čeká a čeká, jestli se jeho CVčko někomu zalíbí, a nebo ne! A tak jsem psala a vyhledávala a čekala a pořád se nic nedělo- kruté. A pak jsem našla nabídku praxe v Budapešti. Popis práce: zákaznický servis na call centru, native czech required- nebylo to přesně to, co jsem hledala, spíš vůbec, ale vzhledem k okolnostem jsem si řekla, že to zkusím a uvidím…

A tak jsem tu, v Budapešti- dneska jsem právě dojela a tak nějak se aklimatizuju. Musím říct, že po své minulé zkušenosti s praxí/nepraxí jsem se raději na nic netěšila a snažila se být takovým tím pesimističtějším člověkem, co má následně radost, bo jeho krizový scénář se nenaplnil… No, musím říct, že tato taktika je asi účinná, bo dnešek jsem si fakticky užila. Naprosto.

Na zastávce na mě čekala Szofie (holčina z AIESEC) a rovnou mě vzala k sobě domů na oběd. Její mamka prý kvůli mně dělala palačinky, jejich oblíbené jídlo, a musím uznat, že se jí povedly:-) Prý, že na místo, kde budu bydlet půjdem až večer, jelikož majitel tam zatím ještě není. A tak jsme vyrazili na malou procházku do města. Na cestu do města se s námi vydal i Szofiin bratr (to jméno jsem moc nepochytila, něco jako Jert nebo tak nějak…) a po cestě se k nám přidala ještě další kupa praktošů (Polsko, Portugalsko, Mexico, Brazílie, Itálie…prostě směska…a to byla jen hrstka, dohromady jich je prý okolo 30- takže se těším na nějakou tu párty). Zkoukli jsme Budapešťský hrad i okolí, dali výbornou zmrzlinu, zkoukli výhled na město z dalšího známého místa- Citadely a pomalu se vracely zpět. Moc ráda bych nahodila i nějaké fotky, ale zapomněla jsem si vzít foťák…příště no…

Od Szofie jsme se pak vydali na ono místo, kde budu bydlet. Věděla jsem, že to má být někde v centru a že tam budu do začátku bydlet s jednou Maďarkou, ale žádné představy jsem si radši nevytvářela. A musím říct, že jsem opět mile překvapena- a to je slabé slovo. Byt je super- nejen, že je plně vybaven a dokonce tu chytám i nějakou wifi!!, ale je prostě k sežrání. Jedná se o takový ten typ starého bytu z první republiky, který za sebou má nějakou tu rekonstrukci, takže vypadá útulně a i nábytek tak decentně zapadá do toho prostředí. Jediná věc, na kterou jsem zvědavá je, že byt má 2 pokoje (každý pro 2 lidi), ale jeden z pokojů je zároveň obývák- tu zatím taky bydlím a budu ráda, když tu budu moct zůstat, ale ty další 2 holčiny, co se mají přidat jsou zřejmě kamarádky a budou chtít být spolu- v tom případě bych se asi stěhovala do druhého pokoje, který je menší a navíc v něm bydlí Agnieszka- to je ta Maďarka a bonus- anglicky moc neumí- takže dneska jsme si tak trochu hráli na pantomimu…ale tak, třebas bych se od ní naučila aspoň něco málo Maďarsky, bo ten jazyk teda fakt nedávám a i když neumí moc anglicky, tak je milá- dokonce mi dnes nabídla večeři, takže jdu spát s plným žaludkem:-)

Zítra ráno se vydávám do práce, na kterou jsem teda fakt zvědavá, tak přece jen, kvůli tomu jsem sem jela, že. Opět si radši nic nepředstavuju a radši potom budu mile překvapená v lepším případě…No, však pak opět písnu, co a jak.

Je skoro půlnoc, takže jdu zalehnout, ať ráno nezaspím, to bych nerada…
Tak my držte palce, ať to v práci klape a BTW- taky sem hoďte nějaký update svého stavu- pořád koukám, zda se tu něco objeví a nějak stagnujeme…

Z Budapeště zdraví

Maruška